Karel Čapek, velký milovník zvířat, lidí a rostlin, byl také velký pozorovatel a glosátor. Zvířata, která se stala nedílnou součástí jeho života, byla proto častým námětem jeho literárních črt. Psal o nich s pochopením, láskou, humorem a vtipem. Ve fejetonu Pes a kočka Čapek vystihuje povahu obou zvířátek obecně: „Kočka je trochu estét. Pes je jako obyčejný člověk. Nebo jako tvořivý člověk. Je v něm něco, co se obrací k někomu druhému, ke všem druhým; nežije jen sobě… Zkrátka pes potřebuje povzbuzujícího kontaktu s druhým, aby si hrál… Naproti tomu kočka si také zahraje, když jí k tomu dáte podnět, ale dovede si hrát, i když je sama. Hraje si jen pro sebe, samotářsky a nesdílně… Kočka se baví sama pro sebe. Pes chce jaksi bavit toho druhého… Kočka je z rodu ironiků… Pes je z rodu humoristů…“ V centru autorovy pozornosti je především kočička Pudlenka a její koťata, dále fenka Iris (maminka Čapkovy Dášeňky) a její štěňátka. Postřehy ze života zvířátek jsou všem chovatelům důvěrně známé, jen je nikdo před Čapkem tak dobře neformuloval. Marek Eben čte text jedné z největších osobností české literatury dvacátého století v kongeniálním spojenectví. Souzní s jemným humorem Karla Čapka a dodává jeho nápadům pobavení člověka, který dobře ví, o čem autor píše. Nahrávka je určena nejširší veřejnosti, dětem a dospělým, nejen pejskařům a chovatelům koček, kteří však zvláště ocení autorův humor, vtip a porozumění nejen zvířátkům, ale i lidem. Karel Čapek měl kočku Pudlenku a psa Iris, jejichž humorné příběhy s pobavením čte Marek Eben.