Mít mámu, která vlastní malinkaté knihkupectví, by pro někoho mohl být sen. Třeba pro toho, kdo miluje knihy. Nebo toho, kdo úplně zbožňuje vůni papíru. Nebo možná pro toho, kdo si tuze rád povídá s cizími lidmi, kteří do knihkupectví přijdou a nutně potřebují poradit, jaký příběh si přečíst, aby věděli, jak naložit s tím svým vlastním - životním. Mína nemá nijak zvlášť ráda ani knihy, ani papír, ani lidi. Ze všeho nejradši má balet a melounové žvýkačky. A samozřejmě svoji mámu, která bohužel jedno malinkaté knihkupectví jako na potvoru vlastní. Právě kvůli ní se Mína snaží každé odpoledne po škole v obchodě přetrpět a trochu jí pomoct. Se všemi těmi zvláštními a barevnými knihami, které prodává, i s ještě zvláštnějšími náhodnými kolemjdoucími, kteří do knihkupectví vždycky spíš zabloudí, než aby do něj skutečně mířili.