U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých děl. Mluví přízvukem Francouzů z New Orleansu a svými neodbytnými dotazy otevře v zahořklém starém muži Pandořinu skříňku vzpomínek na doby, kdy jeho život byl plný citů i světla. Při třídění nánosů minulosti se Degas ve svých myšlenkách i vyprávění vrací do dob, kdy jako mladý umělec se svými slavnými současníky v polovině 19. století obíhal pařížské salony umění, kreslil baletky v opeře i koňské dostihy, kdy se poprvé a naposledy fatálně zamiloval a kdy ve své umělecké rozevlátosti nedokázal učinit to správné rozhodnutí.
Arthur Japin v životopisném románu Paní Degasová téměř vizuálně, na základě dopisů, deníkových záznamů, úředních dokladů, dobových svědectví a skic slavného malíře strhujícím způsobem rekonstruuje Degasovo umělecké tápání i zrání, životní vítězství i prohry včetně jeho nezapomenutelné cesty do New Orleansu, které se po americké občanské válce vzpamatovávalo z důsledků zrušení otroctví, a kde žila jediná žena jeho života, která byť nesla jeho příjmení, jemu nikdy nepatřila.