Český Filmový archiv, dnešní Národní filmový archiv, patří mezi nejstarší paměťové instituce svého druhu a rozsahem sbírek se řadí k největším na světě. Založen byl za zcela mimořádných okolností během druhé světové války a po další desetiletí existoval ve strukturách zestátněného filmového průmyslu, kontrolovaného komunistickým režimem. Předkládaná kniha mapuje kulturně specifický proces vzniku a velmi spletitého institucionálního vývoje archivu, a zároveň přibližuje způsoby, jimiž generace filmových archivářů naplňovaly poslání shromažďovat, vědecky zpracovávat, uchovávat a znovu zpřístupňovat filmy a další dokumenty svědčící o minulosti kinematografie a dějinách vůbec. V jednotlivých kapitolách objasněné problémy - ať už se týkají proměn akviziční politiky, podob informačního systému, metod ochrany archiválií nebo forem jejich dalšího využívání, obecně každodenní praxe spojené s péčí o kulturní dědictví - jsou nahlíženy v souvislostech s politickými, ekonomickými a technologickými změnami, které v průběhu 20. století ovlivňovaly českou společnost a zároveň formovaly její vztah k historii, nejen té filmové.