V rámci indického subkontinentu Bengálsko vždy představovalo osobitou oblast, která se v řadě ohledů lišila od svého okolí. Ve středověku zde vznikla a vzkvétala řada pozoruhodných náboženských tradic (zejména tantrických a šaktistických). V moderní době po příchodu Britů se Bengálsko na dlouhou dobu stalo kulturním centrem celé Indie. Tato publikace představuje popularizační formou některé z nejvýznamnějších prvků, jimiž Bengálsko přispělo do náboženské a kulturní pokladnice Indie.
Obsah: Tantrické příběhy o nesmrtelnosti: Literatura bengálských náthů; Role estetiky a emocionality v rámci praxe gaudíjského višnuismu; Tantrický višnuismus v Bengálsku: Sahadžijá a kartábhadžové; Bengálské bohyně mangalových příběhů: Čandí, Manasá, Šítalá a Šašthí; Vítězství bohyně Manasy ve svitkových obrazech bengálských patujů; Vzpurná dítka krvavé matičky Kálí: Vznik a vývoj bengálského neošaktismu; Bohyně Durgá a její podoby v současné Kolkatě; Svámí Vivékánanda a jeho pojetí hinduismu: Indie v dialogu se západním modernismem; Reflexia najstarších upanišád v zbierke statí Rabíndranátha Thákura Dharma; Bengálský oheň lásky: Hinduistický svatební obřad; Vliv angličtiny na bengálštinu; Bengálský film; Santálci zdobení květy ve víru kolového tance: Paradise Lost, aneb příběh o jedné proměně.