Co dnes nazýváme přírodou, nazývaly germánské národy Midgard, zahrada uprostřed. Místo, kde přebývají lidé, zvířata, rostliny, kameny, vítr a voda. Na opačné straně Midgardu se nachází Utgard, Vnější svět. Tam přebývají obři, noční můry, duchové mrtvých, skřeti a nad nimi bohové.
Čarodějům, v dnešní době tzv. šamanům, bylo jako jediným dovoleno bez trestu vstupovat do říše Utgardu. Vydávali se na tuto cestu za hranice všedního poznání a vědomí, ne ze zvědavosti nebo pro vlastní potěšení. Cílem byla ochrana společenství, nalezení léčivých prostředků anebo odvrácení démonických sil.
V dnešní době zastáváme názor, že se v takových případech jedná o subjektivní fantazie, sugesce, halucinace nebo změny v mozkových procesech. Přírodní národy a jejich předci nás učí něčemu hlubšímu. Wolf-Dieter Storl vypráví o vlastních zážitcích na okrajích Midgardu.