Nahrávka nabízí jak zadumané skladby, tak i skočné vypalovačky. Tomáš Kočko dokáže skvělým producentským citem propojit skladby inspirované folklórními motivy s vrstevnatými vícehlasy a zároveň využít rockových kytar a postupů. Na Velesu rezonují ozvěny dávných slovanských kultů, inspirace světem, kterému bylo cizí striktní černobílé vidění.

Už z podstaty samotného výběru tématu je jasné, že album nebude bezstarostnou veselicí. Tomáš Kočko se na Velesu přibližuje temnějšímu pojetí svých skladeb a vzdáleně odkazuje i na nahrávku Godula. Ani zde také nezapře svůj kladný vztah k tvrdším hudebním žánrům. Ale rozhodně nelze očekávat, že by snad měnil zásadně styl. Hudební stránka alba zůstává v typicky kočkovské směsici transovních i zadumaných rytmů inspirovaných jak tradiční lidovou hudbou, tak metalem a folkem.