Před sedmi lety jsme si kamarádkami slíbily, že bez ohledu na to, co se stane, nikdy nebudeme chodit s bratry Kingovými. I kdyby se z nich stali megaslavní, nádherní, srdcervoucí miliardáři. I kdyby se připlazili na kolenou a prosili o odpuštění. Ale hádejte, kdo nám právě přiletěl soukromým letadlem zpátky do našich životů? A hádejte, kdo se objevil hned první den v mé nové práci? Richard. King. Naštěstí Richardovi trvá jen dvě sekundy, než ukáže, že se vůbec nezměnil. Namyšlený. Suverénní. Hrubý. Bohužel je také tak nádherný, až to hraničí s pohoršením – s čelistí, ze které by i sochy spadly z podstavců, a s úsměvem, který mi zkratoval mozek. Roky si bere, co chce. Pochybuju, že by toužil po něčem jiném – kromě mě. V žádném případě mu nedovolím, aby se mi zase zapletl do života. Moje kamarádky by mi to nikdy neodpustily. Já bych si to nikdy neodpustila. Ale už jsem se zmínila o jeho čelisti?