Sergej Rachmaninov - Klavírní koncert č. 2 c moll, op. 18, Sergej Prokofjev - Klavírní sonáta č. 3 a moll op. 28*, Dmitrij Šostakovič - 24 preludií a fug pro klavír op. 87 (výběr) , Taťjana Nikolajeva - Tři koncertní etudy op. 13, Johann Sebastian Bach - Francouzská suita č. 5 G dur BWV 816, Chromatická fantasie a fuga d moll, BWV 903*, Fantazie c moll, BWV 906* Taťjana Nikolajeva - klavír, Česká filharmonie, dirigent Konstantin Ivanov V případě klavíristky Taťjany Nikolajevy (1924-1993) se nelze splést s označením "zázračné dítě". Od tří let studuje klavír, ve dvanácti začíná komponovat. Ve třinácti nastupuje na Moskevskou konzervatoř, po jejím absolutoriu se intenzivně věnuje skladbě. Zlomovým v její kariéře byl rok 1950; důležitější, než vítězství v prvním ročníku mezinárodní soutěže J. S. Bacha v Lipsku, bylo setkání se Šostakovičem, jež přerostlo v celoživotní přátelství. Svou interpretací Bacha Nikolajeva inspirovala Šostakoviče ke kompozici jeho vlastních 24 preludií a fug a následně se stala prvním interpretem tohoto díla. V únoru následujícího roku dostala Nikolajeva právě v Praze příležitost natočit s Českou filharmonií Druhý koncert S. Rachmaninova a několik bachovských snímků. Ostatní supraphonské snímky (Prokofjev, Šostakovič a vlastní Koncertní etudy) pak vznikly v dubnu 1954. Jakkoli nevelký je odkaz Taťjany Nikolajevy zaznamenaný na supraphonských magnetofonových pásech, jeho význam je nezanedbatelný; představují prakticky nejstarší dochované doklady nezměrného mistrovství této legendární klavíristky, než ji objevil celý svět. Praha, léta padesátá: nejstarší otisky nezměrného mistrovství Taťjany Nikolajevy.